|
|
|
diviti sě, -v́u, -ví ipf. 1. čemu, komu, čeho, o čem, že… ap. divit se, pociťovat (a projevovat) údiv, podiv, být udivený a překvapený; se zvýšenou mírou kladného hodnocení vjemu obdivovat se, projevovat obdiv 2. čemu, jak, čím (strachem) žasnout, pociťovat úžas, ohromení, (ú)děs Sr. stsl. diviti sě, div, dívati sě, podiviti sě, žásati K nejednoznačnému původu subst. div a sloves dívati sě, diviti sě a nejistým derivačním vztahům mezi těmito výrazy sr. ESJS 1, 134–135, Machek, Etym. slov.² s. v. div¹, dívati se aj. Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024). 
diviti sě, -v́u sě, -víš sě, impftiv., diviti se, sich wundern; stsl. diviti sę mirari. — Oni dywyly ſut ſie mirati sunt ŽWittb. 47, 6, dywyly ſye ŽPod. tamt. Téj krásě dhiuit sě jězdiechu DalH. 42, diviti sě komu, čemu; dywite ſie horám suspicamini montes ŽKlem. 67, 17; i vás každý dyw ſye tomu AlxV. 1318; (Darius) poče sě tomu dywyty t. 1017; král diwiſſe ſe chudobě jeho Troj. 222b. Otec a mátě divili sú sě nad těmi věcmi HusPost. 12a, diviti sě nad tím. (Ježíš) ſie divil o vieře centuriona HusPost. 47a, diviti sě o čem. Ani sě dyute, že atd. Túl. 12b, diviti sě, že… (Já) dywy ſye do starých lidí, kak ť jich smysl na tom blúdí Vít. 63b, diviti sě do koho; (kniežě promluvil) a řka: Dywi ſye do tebe, ež atd. Pass. 392; (duchovníci) dywie ſie do Petra i Jana mirantur in Petro Lit. Hier. Paul. 4. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
diviti sě, -v’u, -víš sě ned. (komu, čemu; nad čím, o čem; do koho), divit se: Ježíš sě divil o vieřě centuriona; divi sě do tebe Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|